středa 15. listopadu 2017

..tmavé dny

mne nutí k větší spotřebě vonných svíček a k četbě...Čtu hodně odjakživa a ráda.
Knížky.


Pocházím z dělnické rodiny, moje maminka je dcera chalupníka, tatínek dělníka, který prošel za první republiky snad všechny větší stavby v republice. Naši byli mladí, po roce 1948 už ale měli nás děti a práci v místní pobočce KOHINOOR, pod který spadaly všechny malé továrny na knoflíky, které tu po vysídlení Němců zůstaly. Oba byli rádi, že mají práci.
 Tatínek byl vyučený nástrojař a maminka do pěti let mé mladší sestry domácí dělnice. Měla stroj a secvakávala takové tři čtyři věci dohromady. Za tisíc hotových věcí...bylo pár korun. Já do školky nechodila, to až mladší sestra v pěti letech. Nijak mi to ale nechybělo, jen později jsem měla dost velké problémy se začleněním do kolektivu a nikdy mě to nepřešlo, spíš jsem samotář.
Okolo 10ti let jsem začala chodit do knihovny a u toho jsem zůstala až skoro do 20ti. Když jsem bydlela u rodičů. Pak jsem odešla z domova na svobodárnu nemocnice do města.
V době školní docházky jsem šla odpoledne do knihovny, napůjčovala si knihy a už cestou domů jsem četla. Pod břízami u kartonážky, na břehu rybníka a pak byl najednou podvečer a já mazala domů. Teprve...prostě jsem byla čtecí maniak.
Četla jsem všechno možné, co bylo v té době, od Vasky Trubačeva / ....přiznávám, že Meresjev byl pro mne hrdina..../  přes Julese Vernea, Zikmunda a Hanzelky, Dumase, Zola, cestopisy, historické, prostě všechno....
Vzpomněla jsem si na to všechno dneska, když jsem četla blog  Daniely, píše o době pionýra a sešitek, který nafotila, mě zavedl do vzpomínek, jak známé obrázky..../ Uklízela knihovnu do nového...krásného..../
Do knihovny jsem ve městě začala chodit s dcerou, když jí bylo 6 let a více, pak jsem tam chodila dál i v její dospělosti. Když už byla na VŠ v Pardubicích a pak v Olomouci.
A přestala jsem v okamžiku elektronických knížek, kdy mi začala kolidovat vášeň ke čtení s patchworkem, který mě zcela pohltil a moje návštěvy v knihovně se prodlužovaly a prodlužovaly, až ustaly. Je mi to na jednu stranu líto, ale už je to tak. Pan Há, důchod, domek na vsi, příjezdy dcery s rodinou z Olomouce, moje občasné cesta tam.. a i moje lenost, hihihi, zapříčinily mou absenci ...a čtu na tabletu nebo v Kindlu...Nebo co dostanu nebo si od někoho půjčím vázené.
Pro moje oči je to stejně škodlivé, jako stránky a tisk. Tak to řeším "periodami", kdy nečtu a šiju a pak zase čtu a nešiju.
Mám spoustu vázaných knih, nevím, co s nimi, některé už nikdy nebudu číst, proto se mi líbí nápady s malými veřejnými knihovnami, třeba pro cestu vlakem....Ale svých se zatím zbavovat nehodlám, aspoň ne těch z posledních desetiletí...Nějaké knihy jsme totiž i zdědili po manželových rodičích...


Budu se muset podívat, jestli tady někde něco není...ve městě, na nádraží třeba....na ty starší a nečtené. I když nevím, jestli by někoho zajímaly, je jiná doba....Tak nevím, ale netlačí mne to.

Dneska je zase pošmourno, chladno, jen tak 3 stupně, byla jsem v obchodě pro zeleninu a pan Há šel ke své lékařce přes cukr.
Uvařeno mám, zbyl ten guláš ze včera, takže pohoda, hihihi.
Jdu.

Klidný den všem.



2 komentáře:

  1. https://cs-cz.facebook.com/Knihobudka/posts/815347221845251

    OdpovědětVymazat
  2. Takže som ťa naviedla na spomínanie na začiatky čítania :-)
    Myslím si, že sme generácia čitateliek :-)
    Ako som začala intenzívne vyšívať, nečítam. Ono sa to naraz nedá, deň je taký krátky :-(
    Vychovala som ďalších 4 čitateľov a máme aj ďalšiu generáciu, vnuk Max bez knihy ani na krok, to ma teší, lebo nie je v mojom dosahu, má vzor v svojom otcovi :-)
    Držím prsty, nech sa doštičky spamätajú!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...

...hezké Velikonoce všem....

*obr. z Pinterestu