sobota 1. února 2014

...den....

Nějak dnešní den nedovedu pojmenovat. Přitom slov mě napadá spousta.
Je sobota, volný den, první den v měsíci únoru v roce 2014.
Den studený, zamračený, s občasným výkukem sluníčka spoza černých mraků, co se sem začaly od západu hrnout.
Den krátký, přestože zítra jsou Hromnice a pranostika říká...o hodinu více....
Přesto den krátký, i když zase na druhou stranu je čas, kdy už před nedávnem byla tma a dneska je  ještě světlo.
Nikdy nemůžeme říct, že je den "jako jiný". Každý den je jedinečný, a nikdy se nebude opakovat. Některý se nám něčím vryje do paměti a my ho s sebou neseme déle, nebo navždy. Jsou dny, které se stanou pro svůj význam známé celé rodině, nejen té v současné době, ale třeba i té v době budoucí.
Zvláštní, že kromě důležitých a dobře pamatovatelných dní, jako je něčí narození, svatba, smrt a všechny významné okamžiky života....si pamatujeme i dny s pořádným trapasem, dny připomínající spíš vtip a různé jiné "veselé zážitky" v životě.
Ne, dnešek asi nebude ničím významnější než spousta jiných dní, zapadlých v paměti mého života....
Ale radost z probuzení, radost z toho, že jsme s panem Há spolu, radost z toho, že mi dcera cinkla na pc, že byli venku, jsou promrzlí...a že se později ozve...Tak to všechno mi právě tento nejedinečný den v jedinečný proměnilo...Ach jo...

Tady jsou ty mraky od západu, co jsem o nich výše psala.


A tady je vidět, jak několikadenní bílá zima přešla v hnusné předjaří.


Tulipány od pana Há otevřely své hlavičky pod nekolika slunečními paprsky, které na ně dneska dopadly /  i přes to strašně špinavé okno...stydím se /.


A tady je předsíň s nově otočeným listem v kalendáři, vnouček, kterého uvidíme v okamžiku, kdy vstoupíme do bytu a potom vlastně při každém kroku v bytě....


Tak
Únor bílý pole sílí.
Na Hromnice o hodinu více.
A jedeme dál.
Dobrý den, večer, noc, únor.

1 komentář:

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...

...hezké Velikonoce všem....

*obr. z Pinterestu